Pravidelně se setkávám s lidmi, kteří se cítí být v krizi. Krize se mohou vyskytovat v typických obdobích v životě – např. takzvaná krize ve čtvrtině života, která se objevuje v období od 20-30 let kdy se potkáváme se skutečnou dospělostí a hledáme svoje místo ve světě: učíme se navazovat dlouhodobější partnerské vztahy, starat se o svoje bydlení a obživu, zařazujeme se na nějakou pozici v práci, utváříme si politické názory….a to vše sami, už bez vedení rodičů. Tato krize bývá spojena hodně s pocity strachu, zmatku nebo velké osamělosti, protože najednou jsme „sami“ v „chladném“ světě). Hodně známá je krize středního věku. Dochází k ní zhruba okolo 45 let (může být o něco dříve i později) kdy jsme opět v přelomovém období a hodnotíme svůj dosavadní život. Dorůstají a osamostatňují se naše děti, v partnerských vztazích jsme už delší dobu a tak se mohou objevovat různé potíže a vzniká potřeba mnoho věcí předefinovat. Velmi často uvažujeme i o tom kam a jak chceme pokračovat pracovně a aby toho nebylo málo, už si víc uvědomujeme proces stárnutí, který vidíme nejen na sobě, ale i na svých rodičích. Převládajícími pocity v tomhle období bývá přetížení, únava, případně deprese nebo úzkost.
Krize mohou být také často až krizemi identity kdy se ptáme “Kdo vůbec jsem? Proč tu jsem? Jaké to má celé smysl? Čemu mám věřit?“ Krize identity se může vázat na silné zážitky jako je např. vážná nemoc, cesta do daleké země, silný spirituální zážitek, ale může být spojena také s pochybnostmi o vlastní sexuální orientaci. (To je typické u dospívajících, u nichž minimálně 15 % zažívá nejistotu ohledně toho zda nejsou homosexuálové, případně bisexuálové. Krize sexuální identity se sporadicky objevuje i u dospělých a to hlavně v situaci, kdy jsme si hodně nejistí sami sebou – např. chladné rodinné prostředí, příkré odmítnutí milovanou osobou, náročný rozchod apod. Kontakt s opačným pohlavím pak podvědomě vnímáme jako více riskantní a blízkost tedy vyhledáváme nebo zvažujeme vyhledávat u někoho stejného pohlaví (které nevnímáme jako tak ohrožující). Neznamená to nutně, že opravdu preferujeme homosexuální vztah. Pochybnosti o orientaci mohou spustit hlubší krizi kdy se ještě více potýkáme s tím jaká je naše hodnota, jak nás vidí okolí, nakolik si můžeme dovolit být otevření apod.)
Každopádně krize vždy znamená, že něco není tak jak CHCEME nebo OČEKÁVÁME. Narážíme na to, že nad námi je něco vyššího (ať už tomu budeme říkat život, osud, bůh, karma nebo třeba náhoda…). Ne vše si můžeme naplánovat. Dokonce by se dalo říct, že ty nejdůležitější věci v životě si nemůžeme naplánovat, nemáme nad nimi plnou kontrolu. A to bolí, s tím se nechceme potkat.
Bolí to někdy opravdu hodně a tak používáme nejrůznější strategie jak nepříjemné pocity „řešit“ – předstíráme, že se nic neděje, neustále se něčím zaměstnáváme, pocity potlačujeme léky, jídlem, zábavou, alkoholem. Někdy dokonce vyhledáváme a vytváříme dramata, která jsou větší a tak tu původní bolest přebijí (např. manžel ženě ubližuje podváděním, moc to bolí, když žena ale onemocní, tak v té perspektivě se i nevěra zdá jako nedůležitá. Žena se soustředí na něco jiného, co je pro ni také nepříjemné, ale emocionálně přece jen zvladatelnější.)
Krize ale přichází, protože má důvod. Je to prosté: něco se hlásí o naši pozornost. A je čas na změnu.
Co se osvědčuje v krizi:
- Být k sobě naprosto otevřený. Někdy je to těžké navenek, ale k sobě bychom vždy měli být otevření. Jaké jsou mé skutečné záměry a očekávání? Jaké chyby dělám? A v čem jsem silný?
- Uvědomit si co nás v životě limituje. Dost možná jsme určité limity a přesvědčení přebrali od někoho jiného. Jak být flexibilnější? Jak si mohu rozšířit (nebo třeba i hodně nabourat) svoji „komfortní zónu“, ve které se běžně pohybuji? Zkusit nové věci? Objevit větší kousek světa? Co mi v tom brání a proč?
- Podívat se na krizi z dlouhodobého hlediska: jde o jen o jednu z etap v mém životě. Je dočasná. Co pozitivního mi přináší? Co se můžu naučit právě v tuhle chvíli?
- Zamyslet se co mi ta krize říká o mně samém? Co mi zrcadlí chování lidí ke mně o mně samém? Proč se s takovými situacemi potkávám?
- Být na sebe laskavý ve všech ohledech – postarat se o sebe jako bychom se postarali o malé zranitelné dítě.
- Dát si čas. Ke krizi se nějakou dobu většinou schyluje. Pokud jsme věci neřešili než se vyhrotily, tak teď se hodí trochu pokory a trpělivosti. Tlakem na sebe se krize většinou prohlubuje. Zkuste si uvědomit, že ve skutečnosti máte tolik času kolik potřebujete. Krize je důležité období kdy jde o hodně, nespěchejte za každou cenu.
- Hledejte cesty jak vystoupit víc z každodenní rutiny a uvědomit si přesah, nadčasovost – např. hluboká relaxace, meditace, více kontaktu s přírodou, dechová cvičení, arteterapie, kvalitní knihy, terapie… Tak získáváme nadhled a můžeme si mnoho věcí uvědomit.
Povzbuzení na závěr, pár postřehů z mé praxe:
Vztek = výborný motor. Jestli máte velký vztek, využijte ho jako palivo pro změny, které chcete udělat! Tak se vztek nebude objevovat ve formě netrpělivosti nebo dokonce agresivity.
Deprese = přichází často když něco starého umírá a něco nového se rodí. Může být ale i velmi těžká, když v ní uvízneme. Určitě si řekněte o pomoc.
Úzkost = většinou vzniká, když potlačujeme některé impulsy. Stahujeme se, polykáme něco co se nám nelíbí, snažíme se toho zvládnout hodně naráz, být silní, přemáháme se, máme pocit, že si nemůžeme dovolit otevřeně říct, že nám něco nevyhovuje, že něco nezvládáme, že něco potřebujeme. Ale v určitém bodě už naše tělo nebo naše duše narazí na svoje limity. Úzkost je volání po vyčištění naší přeplněné psychické kapacity. Nemusíte s ní žít, je to vyhrocené vnitřní napětí, které nás ale dokáže i úplně vyčerpat pokud dojde až k panickým atakám. Pečujte o sebe a pokud je to potřeba, obraťte se na terapeuta.
Strach = nám ukazuje která omezení máme zkoumat. Potřebujeme je ještě? Třeba nám kdysi tahle omezení sloužila (chránila nás před něčím, když jsme byli menší, slabší, měli jsme méně „zdrojů“). Potřebujeme tahle omezení ještě dnes?
(Určitá míra strachu k životu patří. Odvážní lidé mají také strach, rozdíl je v tom, že je ten strach nezastaví. Prostě určité věci dělají s vědomím toho, že mají strach. Je to součást našeho života. Ne něco co by náš život mělo řídit. Jakmile strachu řekneme ano,, jsi tu, tak paradoxně dostane svoje místo v našem životě a tím bývá velmi často mnohem zvladatelnější.)
P.S. Víte z čeho se skládá čínský znak pro slovo „krize“? Ze dvou částí, „risk“ a „příležitost“:
Krásný den přeje
Lída Salemová
Bachovy esence na míru, EFT – uvolnění emočních bloků,
Rodinné konstelace a Bylinná medicína
lida@bachovkypraha.cz
774 028 777
Skype: ludmilasalemova
Fb: Bachovky Praha – Ludmila Salemová